TŘÍDY STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ
Třída požární ochrany
V Německu se třída hořlavosti tkanin a promítacích pláten určuje podle normy DIN 4102, část 1-4. Tato norma se používá jako základ i v mnoha dalších evropských zemích. Tato norma DIN v podstatě upravuje zkoušky a požadavky na chování stavebních materiálů a komponent při požáru. Postup zkoušek je podrobně popsán v normě DIN 4102-1.
Ostatní země mají své vlastní normy požární ochrany, např. ve Francii platí norma NF P 92-503 M1/M2, v Anglii britská norma BS 5867 2B a v USA norma NFPA 701. V Evropě je nyní klasifikace do tříd požární odolnosti ve většině zemí normalizována normou EN 13501-1, i když národní normy často stále platí souběžně s evropskými normami. Také v Německu je klasifikace podle DIN 4102-1 stále mnohem známější než klasifikace podle EN 13501-1.
Dnešní velmi přísné protipožární normy týkající se používání nehořlavých materiálů v divadlech a na akcích jsou také důsledkem katastrofálního požáru vídeňského divadla Ring v roce 1881, při němž v plamenech zahynulo 385 návštěvníků.
Přiřazení tříd stavebních materiálů podle DIN 4102-1 k označením stavebních úřadů používaným v německých stavebních předpisech.
Mezinárodní bezpečnost s požární třídou projekčních filmů
V oblasti projekčních fólií z PVC se do plastu přidávají přísady, které vytvářejí podmínky pro nehořlavost. To znamená, že projekční fólie splňují požární třídy stanovené státními stavebními předpisy. V Německu stále paralelně platí norma DIN 4102 část 1-4 a evropská certifikace požární třídy EN 13501-1. Každý, kdo působí na mezinárodní úrovni a obsluhuje zákazníky po celém světě, musí splňovat nejen německé směrnice o požární ochraně, ale také zajistit, aby projekční fólie pokud možno vyhovovaly také předpisům o požární ochraně v zahraničí. Projekční plátna Gerriets splňují i další mezinárodní normy požární ochrany, například americkou normu NFPA 701. V Evropě, jak bylo uvedeno výše, je nyní požární klasifikace ve většině zemí standardizována normou EN 13501 část 1. Nicméně národní normy často stále platí souběžně s evropskými normami. V Německu je klasifikace podle DIN 4102-1 často dokonce známější než podle EN 13501.